Když se člověk vydá na cestu prakticky kamkoliv, musí počítat s lecčím. Zákonitě i s tím, co by si tam nepřál prožít, třeba i s tím úplně nejhorším. Přinejmenším proto, aby nakonec mohl s ulehčením konstatovat, že k tomu nedošlo, a radovat se.

Tím, na co by se měl cestovatel zaměřit především, je jeho vlastní bezpečí. Protože zdraví a život je to nejcennější, co máme, co se dá lehce pozbýt, a to nejednou i nenávratně. A to jak u nás, tak v cizině.

V cizině pak logicky především; protože zatímco u nás doma se vyznáme, víme, jak to tu chodí a čeho se vyvarovat, nechceme-li doznat újmy, je tomu v cizině, zejména v dalekých a exotických končinách, nejednou i docela jinak. A může se tak stát i něco, co bychom ani v nejhorším snu nepředpokládali.

Teoreticky nás na cestu do ciziny připraví doporučení té které cestovní kanceláře, jejíž služby využíváme, respektive dejme tomu i internetové stránky ministerstva zahraničí, jež rozpitvávají situaci ve všech zemích světa vesměs dosti důkladně a člověk si tak může na základě těchto informací udělat docela obstojný obrázek.

Jenže ani pak bychom neměli zapomínat na zdánlivé banality, jež nám však mohou poskytnout třeba i vysloveně neocenitelné služby.

a) Cestovní pojištění. Míváme sice Evropský průkaz pojištěnce, jenž našinci zajišťuje ošetření kdekoliv v Evropě, jenže další léčebné výlohy už touto cestou člověku hrazeny nejsou. A v neevropské cizině je takový průkaz člověku vesměs k ničemu. Je tak záhodno uzavřít adekvátní komerční pojištění, zaručující to, že o nás bude postaráno za všech okolností. Někdy si tu přitom člověk vystačí s klasickou verzí, někdy se je potřeba pojistit i nadstandardně při provozování některých rizikových činností či sportu. Takové pojištění vyjde vcelku na pakatel, ovšem může člověka zachránit třeba i před smrtí nebo zruinováním. Protože ne celý svět je „sociálně orientovaný“, jsou i země, kde člověka bez zaplacení vůbec neošetří, natož aby o něj i nějak pečovali a dejme tomu jej nakonec nechali ze zdravotních důvodů repatriovat.

b) Rozhodně není na škodu mít s sebou i lékárničku obsahující běžné vybavení pro ošetření kdejaké prkotiny, a případně také léky, jež cestovatel běžně užívá.

c) Člověk by měl absolvovat povinná a raději i doporučovaná očkování pro tu kterou lokalitu. Aby nedostal nemoc, jež by mu tam hrozila, respektive aby ho do oné zvolené cizí země vůbec vpustili. Protože bez očkování třeba proti žluté zimnici v nejedné zemi ostrouháte.

Prostě . Nakolik to jenom jde. Protože je lépe být připraveni na to, co nenastane, než potom pozdě bycha honit.